COMMENT GÉRER..?! 2

/=jak zvládnout..? 2

Štěstí 

Když jsem si článek po sobě přečetla, zjistila jsem, že je to spíš návod na to co NEdělat, aby jste byli šťastni. 

A jen malá připomínka-tohle funguje u mě a každý jsme individuum, takže těžko říct jak moc prospěšný článek to je, ale doufám, že se s některými postoji někteří ztotožní.

Chtějí jít na 55. zápas házené a vám se nechce? Chcete jít jen ze zdvořilosti? Nechoďte.Nedělejte nic, co nechcete, Vaše „rodina“ Vám to jistě vyčítat nebude. Nenabádám Vás k tomu zůstat celý den zavřený v pokoji, ale pokud si chcete zrovna odpočinout a víte, že byste byli otrávení, nestojí to za to.

Protože i když nedáte najevo, jak moc Vám vadí trávit čas tak, jak nechcete, stejně to okolí „vycítí“. Také Vám to nedají najevo. Ale je to celé zbytečné.
Já teď chodím do fitka. Jsem tam každý pracovní den. Jsem unavená. Na sobotu mám plány s G. Budeme celý den chodit po městě. A spíme u ní. Pokud jste někdy spali u kamaráda nebo kamarádky jistě tušíte, jak celá noc vypadá. Spánek = nula. Pokud má „rodina“ plány na neděli, jako například ta moje, chtějí jet na zápas mladšího „bratra“ do Dijonu a já vím, že bych raději zůstala doma a odpočinula si, řeknu to. Nebojte se toho, nic horšího než to, že nakonec pojedete, se -doufám- nemůže stát.

Opakuji to pořád dokola. Nebojte se si o věci říkat, nebojte se dělat si věci podle sebe. Jinak v cizině štastni nebudete. Možná jste vyjímka a budete, ale nedokážu si představit nikoho, kdo by byl šťastný i přes to, že dusí své pocity a nedělá věci co má rád.

 Jistě, nemůžete dělat jen věci co milujete a co Vás naplňují a tak podobně. Já tady nemám ráda školu (což je celkem smutné vzhledem k tomu, že jsem přijela do Francie hlavně studovat) , ale těžko s tím něco udělám, chodit tam musím. Akorát si během nudných hodit dělám své věci, o volných hodinách se jdeme s G. projít, ignorujeme neustálé zkoumavé pohledy a pokřikování ostatních. Už jsme téměř vzdaly pokusy o konverzaci se spolužáky (po jedné moc ošklivé epizodě o které se nebudu detailněji zmiňovat).
 Nejde to a přesvědčily jsme se o tom tisíckrát. Bavit se s Češkami je stigma.V našem případě.

Stigma

 Pokud jste přijeli do zahraničí sami, najděte si alespoň jednoho dobrého kamaráda. Tedy jestli nejste vlk samotář. Upřímně, když tady G. nebyla, byla bych bývala raději sama, než ve společnosti „milých spolužaček“, které Vás sice vezmou na oběd, ale absolutně Vás nezapojí do konverzace ani po několika marných otázkách z mé strany.

chlupatý swag// fitko // štěstíí // pistolnice

Nevím, jak to se školou půjde dál.. Ale i když překonávám každodenní překážky (možná trochu moc teatrální výraz, ale opravdu mě trápí situace ve škole), vím že večer skočím na pás a i když je skoro 19 hodin večer, odběhnu si svůj intervalový trénink, a pak půjdu s klidem spát. Do své studené postele. Ano, to mi připomíná, že musím požádat o teplejší přikrývku. Pokud by mi radost nedělalo fitness, aspoň vím, že mohu být večer chvilku sama. Protože já jsem sice společenský tvor, ale musím být každý den alespoň chvíli sama (až na výjimky, samozřejmě, pokaždé jsou zde výjímky :D ), proto si dokážete představit to utrpení na internátě. 4 lidé, jedna místnost, 2 naprosto cizí, 1 milovaný, 2 netolerantní, nekomunikativní, nabručení, 1 úžasná. Ale 2 ku 1 bohužel vítězí. V tomto případě.

Ale nevzdávejte se. Nikdy. 

Taky jsem byla nešťastná, na intru, sama, bez jakékoli smysluplné výplně volného času. 

Stačilo málo a jsem (víceméně) spokojená, u rodiny, s permanentkou do fitka. Se svým režimem. Není zdaleka tak dobrý jako ten doma. Ale proč to srovnávat? Tím štěstí nedosáhnete.

Poznámka pod imaginární čarou: Fotky v tomhle článku by mohly někoho pobuřovat, proto chci zdůraznit, že jde jen o legraci, pistole je hračka asi pro 4leté děti a fotky vznikly při kinder party s třemi "sourozenci" G. :) Takže s nadhledem prosím :) 

NOVEMBRE

Bonjour!
Po dlouhé době mám chvilku klidu, sedím ve vánočně vyzdobeném v pokoji provoněném aroma lampičkou s vůní mandarinek, v ruce a na duši mne hřeje domácí vánoční punč a jsem vcelku spokojená.

Ráda bych se s Vámi podělila o své listopadové zážitky:

BESANCON
Největší město v regionu Franche-Comté a jen necelou hodinu cesty od Vesoulu (kde bydlím), toho jsme s G. samozřejmě musely využít. Jezdíme tam každou druhou sobotu a objevily jsme opravdu kouzelná místa.

Roztomilou kavárnu s nejlepší horkou čokoládou s marshmallows na světě, French Coffee Shop /facebook/, který je pro mne takový lepší francouzský Starbucks a spoustu obchodů, jako například francouzské Undiz /web/, kde seženete nejrozkošnější oblečení na doma a samozřejmě spoustu spodního prádla, připomíná mi to tam obchody Victoria´s Secret a já si zde již udělala takové malé soukromé Vánoce. Nesmím také opomenout spoustu dalších obchodů, třeba s kosmetikou, jako je LUSH a  SEPHORA, kde se myslím vyplatí nakupovat jen o Vánocích - díky všeobecně vyšším cenám ve Francii je tohle jediné období, kdy pokud natrefíte na nějakou akci nebo zakoupíte vánoční kazetu, nemusíte si pak rvát vlasy na hlavě, že v ČR byste nakoupili o polovinu levněji.

"Bezva" trhy

Těšila jsem se sem i na vánoční trhy, které všichni hrozně vyzdvihují, ale jsou malé a v podstatě objevíte jen stánky s jídlem a oblečením nevalné kvality, takže trhy mne zklamaly na plné čáře. Také jsme chtěly pořídit pár dárků v obchodním centru za městem, kam jsme jely MHD 45 minut, a pak se pomalu nemohly díky návalu návštěvníků prorvat do obchodů.

Vysoce kvalitní foto od prodavače kaštanů. Ale jsme prostě dárečci!

:) cappucino po francouzsku

Z Besanconu jsme nadšené a v sobotu jedeme zas! 


FITNESS

Poměrně drahá záležitost pro studenta, ale peněz nelituji. Sice 2 ze 3 běhacích pásů nefungují, neustále se stojí  fronty na stroje apod., ale to mi chuť do cvičení nesebralo a pilně se zde potím skoro každý den, aby Vánoce neměly letos fatální následky, protože když jsem skypovala s mamkou během toho co pekla mé oblíbené karamelové košíčky se obávám, že po příjezdu zpět do Francie budu nosit jen legíny, protože kalhoty nedopnu..

Běžec :D 

PŘESPÁVAČKY

Sice s G. trávíme společně každý den od rána do večera, ale přece jen spaní u kamarádky má své kouzlo. Jsme povětšinou doma samy, můžeme si nacpat břicha brioškami, dívat se na filmy, můžu bušit do klavíru a G. mi k tomu zpívá, prostě úlet, ale zaručená terapie po šíleném dni na lycée.

Když Vás vzbudí kočka

Mňaminky

Blbinky :D

MHD

Už nám i sněžilo :)

Není tak strašná jak ho popisovala má rodina, jezdí mi to do vesničky téměř každou hodinu a nemusím otravovat rodinu s tím, aby mne vozili sem a tam. Nadšení opadlo včera, kdy autobus prostě jen tak nepřijel a já šla v sedm hodin večer pěšky domů 10 kilometrů. Naštvaná jsem ještě teď :D

Jinak zde vedu poklidný, usedlý život, takže žádná velká paráda se nekoná a všechny moje naděje se upínají k 13.12., kdy konečně jedu do země zaslíbené. Nějak na mě dopadla vánoční nálada a moji milovaní mi chybí víc než obvykle..
A už bych se sem nejraději nevracela..

A mrzne :( !

À bientôt!  

COMMENT GÉRER..? 1

/=jak zvládnout..?
Nadpisem mám na mysli konkrétně jak zvládnout nové prostředí, stesk, samotu, myslet pozitivně a být šťastný. Zkrátka bien-être. 

A jelikož by to byl článek nesnesitelně dlouhý, rozhodla jsem se ho rozdělit do několika částí, které můžete postupem času očekávat :)

 Ve Francii trávím již třetí měsíc a jak víte, není zde vše podle mých představ (naopak bych podotkla že podle nich není snad vůbec nic), ale naučila jsem se s tím jakž takž vyrovnat a ráda bych Vám napsala jak.

Nové prostředí 

Doma máte svoji denní rutinu, svůj domov, své rodiče, spolužáky, kamarády.. V zahraničí nemáte nic z toho a vše je nové. Neříkám že nejsou případy kdy to je lepší než doma a tím pádem se velmi snadno adaptujete. Poté následující odstavec nečtěte (a vlastně ani ty předchozí a tak dále..).
Za příklad dám jak jinak  sebe. Zaprvé nemám na čem jiném stavět a zadruhé je to můj blog, velmi subjektivní záležitost a proto lze očekávat můj pohled na věc. 
Denní rutina se mi změnila velmi rapidně, zejména když jsem byla ještě na internátě a musela jsem čekat na "otevíračku" v 6 večer. Nyní u rodiny už je to lepší (proto radím-nejezděte do Francie na internát nebo si předem zjistěte pravidla a podmínky, ať pak nekoukáte jako já vyvoraná myš) , protože se dostanu domů dřív, když končím třeba ve 12 nebo ve 4, ale stejně mám nějaké dny školu do 6 a mezi tím 3 volné hodiny. Nebo mám do 4 a volné hodiny mám rovněž 3, co naplat.. Tohle mrhání časem jsem doma neměla. Neříkám, že jsem byla nějaká superdívka co kmitá sem a tam a je denně 100% produktivní, ale aspoň jsem třeba vyvenčila psa, zkoukla film co jsem chtěla a ne seděla v McDonaldu/supermarketu na McFlurry/čaji/prohlížela jídlo.. (proměnných je vícero), zkrátka něco co dělat nechci a mrzí mě že tomu tak je.
Jistě, mohu se projít do centra, do kavárny, bla bla, ale to Vás baví 3x a pak stejně zjistíte, že děláte něco co nechcete a jste nevyužití. A ptáte se co dělají frantíci? Pálí jednu o druhou a nebo jdou domů, protože bydlí u školy. Nebo nejsou na literární větvi, ale na ekonomické nebo vědecké a mají hodin více. A řešení? Zvykněte si, jinak se utrápíte/zblízníte. Zkrátka buďte laxní ignoranti co se promarněného času týče.

Domov-mám celkem fajnový kutloch za dvojitými dveřmi vedle garáže, s obrovskou postelí a obrovskou zimu. Musíte se opět naučit být trochu ignoranti a začněte se chovat jako doma. Věřte, že i pro rodinu jsou neustálé dotazy typu "můžu si dát k svačině bílý jogurt?" nebo "můžu se teď jít vykoupat?" cca. po týdnu naprosto otravné. Jistě, buďte zdvořilí, čistotní, nápomocní a tak dále, vždyť to znáte, ale stačí to zpočátku a navíc pokud Vám "rodiče" opakují ať se chováte jako doma, opravdu se snažte. Jistě, neustále máte pocit že jste u "cizích", což mě osobně trochu stresovalo, ale teď už na to takzvaně "peču" a nemám výčitky z toho, že si nechám knížku na klavíru, vezmu si svačinu..a tak.
Navíc jsem si z domova o prázdninách přivezla vonné svíčky, spoustu knížek, oblíbené časopisy, nějaké to "své" jídlo, plyšáčka, pokojový vonný sprej, činky.. Zkrátka abych to tady měla jako u sebe doma. Můj pokoj je mnohem jednodušeji zařízený, ale se stylem pokoje toho asi opravdu moc nenadělám, takže jsem to přijala a jen trochu poupravila podle sebe.

Ano, měla jsem hodně volného času, proto ty efekty :D

Každý máme své zvyky a já jsem třeba šťastná, že si mohu večer zapálit svíčku s vůní růží a relaxovat nebo že si ráno po probuzení vyvoním pokoj osvěžující citrusovou vůní "Litsea Cubeba" od Saloos, která mne spolehlivě postaví na nohy.

I můj plyšáček (maketa našeho psa) miluje osvěžující vůni od Saloos :)

Nebo že si můžu kdykoli dát své oblíbené zelené jablko nebo vypít mandlové mléko na dobrou noc. Že si mohu uvařit ráno čaj na cestu do termosky. Že si mohu přečíst svou oblíbenou českou ELLE a hororové povídky. Že jsem si přivezla noty a mohu teď po dlouhých letech oprášit svou hru na klavír. Že nemám výčitky když si tady pořádně zatopím i když se to zjevně projeví na faktuře za energie. Že když tady mám neustále pološero, klidně si celý den svítím. A tak podobně.

Mé dekorace:) Krásně se mi před usnutím relaxuje a přemýšlí :)

Každý má to svoje a snažte se kousek sebe do pokoje zanést a udělat vše co se dá pro Vaši fyzickou i duševní pohodu, protože pravděpodobně jste v cizím prostředí pod tlakem a tohle je Vás soukromý prostor, kde můžete být sami sebou a má Vám zde být dobře. Tak ať tomu tak také je! :) 
Hodně štěsí!

BARCELONE 2

Hola podruhé!

Při dnešním lenošivém nedělním dopoledni jsem se rozhodla přidat druhou část fotek z Barcelony a také z městečka Figueras, kde se nachází muzeum slavného Salvatora Dalího. 

Tyto fotky nejsou „ze života“ jako předchozí, jde o umění, ať už pouliční nebo pečlivě vykonstruované.
Pokud se Vám někdy naskytne možnost muzeum Dalího navštívit, neváhejte ani minutu! Oproti Barcelonským muzeím to není záležitost vůbec nákladná a máte program minimálně na půl dne! Vše je fascinující a musíte se doopravdy DÍVAT, abyste skutečnou krásu objevili, aby Vám jeho umění dávalo smysl. Stojí to za to.

 Součástí muzea je také expozice šperků, která se mi líbila snad nejvíc, protože něco tak nápaditého jsem již dlouho neviděla. Vše jsem pečlivě nafotila, bohužel většina fotek nemá správnou atmosféru, a proto to není forma, jakou bych chtěla něco tak neotřelého prezentovat, proto jsem se rozhodla jen pro pár, které sice také nejsou nijak dokonalé, ale doufám, že Vás osloví, potěší oko a možná Vás inspiruje k naplánování dovolené do Španělska :)!

Street art

RENTRÉE

/=návrat

Dnes je můj první den ve Francii po mých (úžasných) devítidenních prázdninách v České republice a musím přiznat, že mám náladu pod psa.

Ano, psali nám do příručky pro studenty v zahraničí, že první návrat je nejhorší, ale také říkali že jsou nejhorší první 3 týdny a že kolem Vánoc již budeme začleněni v kolektivu, bohužel je polovina listopadu a neustále jsme víceméně vyčleněni a francouzská pravidla mi vadí čím dál tím víc. 

První den školy (dnes) mě vyloučili z hodiny s G., protože jsme usnuly během nudného filmu o právech žen v zatemněné třídě. Tím nechci omlouvat naše lajdáctví, ale když nás po 10 minutách omluv pošle za zdravotní sestrou (?!) , že se máme vyspat u ní, nerozuměla jsem opravdu ničemu. Zdravotnice nám nabídla postel v karanténě, ale my odmítly a do vyučování se již nevrátily. Historka nakonec asi vtipná, ale vše se tady řeší naprosto přehnaným způsobem a navíc je mi opravdu smutno po ČR.

:)

Jinak co se začleňování týče, třída mne uvítala vřele, ale jinak pořád převládá pocit zvířátka v ZOO, zkrátka "Les Tchéques" se po chodbách rozléhá pořád.. A nepočítám pokusy kolikrát se nám opět pokusili dostat do skříňky.. Nějak už moc nevím co si o tom mám myslet, ale pořád doufám že jednoho dne pro ně zkrátka přestaneme být "ty holky z Československa  Česka"..

A když jsem dnes čekala opět 3 hodiny na odpolední vyučování v supermarketu, v hlavě mi neustále jela smyčka "každý den by jsi měla žít naplno, dělej co tě baví, každý den má v sobě něco dobrého, jdi za svými sny.." a podobné motivační citáty . Musím si zase zvyknout na nicnedělání. Smutné.

Alespoň dobroty jsem si ve volném čase nakoupila..

Jinak si své dny snažím do budoucna zpříjemnit, jsem nyní (naštěstí) nastálo u rodiny, tak jsem si svůj pokojíček zvelebila (aroma svíčky, lampička, vůně do pokoje a podobné milé maličkosti), nakoupila jsem si "své" jídlo (ovoce, oříšky..), protože mi u nich nějaké mé oblíbené potraviny chybí a navíc jsem se rozhodla svačit a pak omezit počet chodů při hlavním jídle, jejich systém stravování mi prostě nevyhovuje a když mám možnost zařídit si to po svém.. :)
Navíc nejspíš začnu chodit do fitka i přesto, že je poměrně dost drahé, ale endorfiny tady opravdu potřebuji a sport mi chybí. Akorát údajně musím mít potvrzení od doktora, že mohu cvičit, což mě překvapilo, že tady potřebují papíry i na fitness..

Vím že to tady není žádný boj o přežití, ale zkrátka mne hrozně mrzí jak to tady celé vypadá a nechápu, proč jsme nebyli dopředu na přípravném kurzu apod. informováni o tom, jaké to tady ve skutečnosti je, vlastně mám pocit, že informace jsme neměli téměř žádné. Pozdě, teď to tady zvládnu.

Držte mi palce! :)

À bientôt! 

Vím, že dnešní článek není zrovna nabitý životně důležitými informacemi, ale již na začátku jsem informovala, že blog mi slouží částečně jako deníček :).. 

BARCELONE 1

Hola!
Zdravím ze slunné, letní Barcelony. Ano, i přes to, že je konec října jsem se dnes koupala v moři, válela v horkém písku a procházela se po rozpálených ulicích. Takhle vypadá štěstí. Barcelona je bezesporu nejhezčí místo/město, jaké jsem kdy navštívila. Opravdu bych si přála být na rok tady, ó jé, kdybych jen studovala španělštinu..

Za svůj pobyt zde vděčím své úžasné francouzské rodině, trávíme zde týden z prázdnin všech svatých a za 3 dny jedu domů!

Představuji Vám svůj nebeský španělský týden!

Celá naše cestovatelská parta. Jsme zde s jejich kamarády :) Foceno v Gaudího parku, který je neskutečně krásný, strávili jsme tam dvě hodiny, ale nejradši bych tam byla ještě mnohem déle!

CE QUE M´A SURPRIS 1

/=co mne překvapilo 1

Předpokládám, že do budoucna bude článků tohoto typu více, proto jednička v názvu.. Částečně slouží i pro mě jako takové suma sumárum, abych věděla, z čeho jsem tady často zklamaná a pokud se do Francie chystáte, aby jste mé chyby neopakovali, i když to jde asi těžko, sama kdybych si například v lednu přečetla něco takového, nevěnovala bych tomu pozornost a dál si žila ve své představě. A navíc samozřejmě netvrdím, že je to všude ve Francii stejně, to rozhodně NE :) Ale zde Vám představuji věci, co mne překvapily první měsíc a půl pobytu ve francouzské realitě:

• VYKRESLILA JSEM SI DO DETAILŮ, JAK TO TADY BUDE ÚŽASNÉ A LEPŠÍ NEŽ DOMA, VE VŠECH SMĚRECH = není to tak, samozřejmě.. a konfrontace s realitou byla tvrdá. Některé věci jsou lepší (samostatnost), ale u mě převažujou bohužel zatím negativa (režim, dlouhá nezáživná škola, spousta nevyužitelného volného času..)