COMMENT GÉRER..? 1

/=jak zvládnout..?
Nadpisem mám na mysli konkrétně jak zvládnout nové prostředí, stesk, samotu, myslet pozitivně a být šťastný. Zkrátka bien-être. 

A jelikož by to byl článek nesnesitelně dlouhý, rozhodla jsem se ho rozdělit do několika částí, které můžete postupem času očekávat :)

 Ve Francii trávím již třetí měsíc a jak víte, není zde vše podle mých představ (naopak bych podotkla že podle nich není snad vůbec nic), ale naučila jsem se s tím jakž takž vyrovnat a ráda bych Vám napsala jak.

Nové prostředí 

Doma máte svoji denní rutinu, svůj domov, své rodiče, spolužáky, kamarády.. V zahraničí nemáte nic z toho a vše je nové. Neříkám že nejsou případy kdy to je lepší než doma a tím pádem se velmi snadno adaptujete. Poté následující odstavec nečtěte (a vlastně ani ty předchozí a tak dále..).
Za příklad dám jak jinak  sebe. Zaprvé nemám na čem jiném stavět a zadruhé je to můj blog, velmi subjektivní záležitost a proto lze očekávat můj pohled na věc. 
Denní rutina se mi změnila velmi rapidně, zejména když jsem byla ještě na internátě a musela jsem čekat na "otevíračku" v 6 večer. Nyní u rodiny už je to lepší (proto radím-nejezděte do Francie na internát nebo si předem zjistěte pravidla a podmínky, ať pak nekoukáte jako já vyvoraná myš) , protože se dostanu domů dřív, když končím třeba ve 12 nebo ve 4, ale stejně mám nějaké dny školu do 6 a mezi tím 3 volné hodiny. Nebo mám do 4 a volné hodiny mám rovněž 3, co naplat.. Tohle mrhání časem jsem doma neměla. Neříkám, že jsem byla nějaká superdívka co kmitá sem a tam a je denně 100% produktivní, ale aspoň jsem třeba vyvenčila psa, zkoukla film co jsem chtěla a ne seděla v McDonaldu/supermarketu na McFlurry/čaji/prohlížela jídlo.. (proměnných je vícero), zkrátka něco co dělat nechci a mrzí mě že tomu tak je.
Jistě, mohu se projít do centra, do kavárny, bla bla, ale to Vás baví 3x a pak stejně zjistíte, že děláte něco co nechcete a jste nevyužití. A ptáte se co dělají frantíci? Pálí jednu o druhou a nebo jdou domů, protože bydlí u školy. Nebo nejsou na literární větvi, ale na ekonomické nebo vědecké a mají hodin více. A řešení? Zvykněte si, jinak se utrápíte/zblízníte. Zkrátka buďte laxní ignoranti co se promarněného času týče.

Domov-mám celkem fajnový kutloch za dvojitými dveřmi vedle garáže, s obrovskou postelí a obrovskou zimu. Musíte se opět naučit být trochu ignoranti a začněte se chovat jako doma. Věřte, že i pro rodinu jsou neustálé dotazy typu "můžu si dát k svačině bílý jogurt?" nebo "můžu se teď jít vykoupat?" cca. po týdnu naprosto otravné. Jistě, buďte zdvořilí, čistotní, nápomocní a tak dále, vždyť to znáte, ale stačí to zpočátku a navíc pokud Vám "rodiče" opakují ať se chováte jako doma, opravdu se snažte. Jistě, neustále máte pocit že jste u "cizích", což mě osobně trochu stresovalo, ale teď už na to takzvaně "peču" a nemám výčitky z toho, že si nechám knížku na klavíru, vezmu si svačinu..a tak.
Navíc jsem si z domova o prázdninách přivezla vonné svíčky, spoustu knížek, oblíbené časopisy, nějaké to "své" jídlo, plyšáčka, pokojový vonný sprej, činky.. Zkrátka abych to tady měla jako u sebe doma. Můj pokoj je mnohem jednodušeji zařízený, ale se stylem pokoje toho asi opravdu moc nenadělám, takže jsem to přijala a jen trochu poupravila podle sebe.

Ano, měla jsem hodně volného času, proto ty efekty :D

Každý máme své zvyky a já jsem třeba šťastná, že si mohu večer zapálit svíčku s vůní růží a relaxovat nebo že si ráno po probuzení vyvoním pokoj osvěžující citrusovou vůní "Litsea Cubeba" od Saloos, která mne spolehlivě postaví na nohy.

I můj plyšáček (maketa našeho psa) miluje osvěžující vůni od Saloos :)

Nebo že si můžu kdykoli dát své oblíbené zelené jablko nebo vypít mandlové mléko na dobrou noc. Že si mohu uvařit ráno čaj na cestu do termosky. Že si mohu přečíst svou oblíbenou českou ELLE a hororové povídky. Že jsem si přivezla noty a mohu teď po dlouhých letech oprášit svou hru na klavír. Že nemám výčitky když si tady pořádně zatopím i když se to zjevně projeví na faktuře za energie. Že když tady mám neustále pološero, klidně si celý den svítím. A tak podobně.

Mé dekorace:) Krásně se mi před usnutím relaxuje a přemýšlí :)

Každý má to svoje a snažte se kousek sebe do pokoje zanést a udělat vše co se dá pro Vaši fyzickou i duševní pohodu, protože pravděpodobně jste v cizím prostředí pod tlakem a tohle je Vás soukromý prostor, kde můžete být sami sebou a má Vám zde být dobře. Tak ať tomu tak také je! :) 
Hodně štěsí!

BARCELONE 2

Hola podruhé!

Při dnešním lenošivém nedělním dopoledni jsem se rozhodla přidat druhou část fotek z Barcelony a také z městečka Figueras, kde se nachází muzeum slavného Salvatora Dalího. 

Tyto fotky nejsou „ze života“ jako předchozí, jde o umění, ať už pouliční nebo pečlivě vykonstruované.
Pokud se Vám někdy naskytne možnost muzeum Dalího navštívit, neváhejte ani minutu! Oproti Barcelonským muzeím to není záležitost vůbec nákladná a máte program minimálně na půl dne! Vše je fascinující a musíte se doopravdy DÍVAT, abyste skutečnou krásu objevili, aby Vám jeho umění dávalo smysl. Stojí to za to.

 Součástí muzea je také expozice šperků, která se mi líbila snad nejvíc, protože něco tak nápaditého jsem již dlouho neviděla. Vše jsem pečlivě nafotila, bohužel většina fotek nemá správnou atmosféru, a proto to není forma, jakou bych chtěla něco tak neotřelého prezentovat, proto jsem se rozhodla jen pro pár, které sice také nejsou nijak dokonalé, ale doufám, že Vás osloví, potěší oko a možná Vás inspiruje k naplánování dovolené do Španělska :)!

Street art

RENTRÉE

/=návrat

Dnes je můj první den ve Francii po mých (úžasných) devítidenních prázdninách v České republice a musím přiznat, že mám náladu pod psa.

Ano, psali nám do příručky pro studenty v zahraničí, že první návrat je nejhorší, ale také říkali že jsou nejhorší první 3 týdny a že kolem Vánoc již budeme začleněni v kolektivu, bohužel je polovina listopadu a neustále jsme víceméně vyčleněni a francouzská pravidla mi vadí čím dál tím víc. 

První den školy (dnes) mě vyloučili z hodiny s G., protože jsme usnuly během nudného filmu o právech žen v zatemněné třídě. Tím nechci omlouvat naše lajdáctví, ale když nás po 10 minutách omluv pošle za zdravotní sestrou (?!) , že se máme vyspat u ní, nerozuměla jsem opravdu ničemu. Zdravotnice nám nabídla postel v karanténě, ale my odmítly a do vyučování se již nevrátily. Historka nakonec asi vtipná, ale vše se tady řeší naprosto přehnaným způsobem a navíc je mi opravdu smutno po ČR.

:)

Jinak co se začleňování týče, třída mne uvítala vřele, ale jinak pořád převládá pocit zvířátka v ZOO, zkrátka "Les Tchéques" se po chodbách rozléhá pořád.. A nepočítám pokusy kolikrát se nám opět pokusili dostat do skříňky.. Nějak už moc nevím co si o tom mám myslet, ale pořád doufám že jednoho dne pro ně zkrátka přestaneme být "ty holky z Československa  Česka"..

A když jsem dnes čekala opět 3 hodiny na odpolední vyučování v supermarketu, v hlavě mi neustále jela smyčka "každý den by jsi měla žít naplno, dělej co tě baví, každý den má v sobě něco dobrého, jdi za svými sny.." a podobné motivační citáty . Musím si zase zvyknout na nicnedělání. Smutné.

Alespoň dobroty jsem si ve volném čase nakoupila..

Jinak si své dny snažím do budoucna zpříjemnit, jsem nyní (naštěstí) nastálo u rodiny, tak jsem si svůj pokojíček zvelebila (aroma svíčky, lampička, vůně do pokoje a podobné milé maličkosti), nakoupila jsem si "své" jídlo (ovoce, oříšky..), protože mi u nich nějaké mé oblíbené potraviny chybí a navíc jsem se rozhodla svačit a pak omezit počet chodů při hlavním jídle, jejich systém stravování mi prostě nevyhovuje a když mám možnost zařídit si to po svém.. :)
Navíc nejspíš začnu chodit do fitka i přesto, že je poměrně dost drahé, ale endorfiny tady opravdu potřebuji a sport mi chybí. Akorát údajně musím mít potvrzení od doktora, že mohu cvičit, což mě překvapilo, že tady potřebují papíry i na fitness..

Vím že to tady není žádný boj o přežití, ale zkrátka mne hrozně mrzí jak to tady celé vypadá a nechápu, proč jsme nebyli dopředu na přípravném kurzu apod. informováni o tom, jaké to tady ve skutečnosti je, vlastně mám pocit, že informace jsme neměli téměř žádné. Pozdě, teď to tady zvládnu.

Držte mi palce! :)

À bientôt! 

Vím, že dnešní článek není zrovna nabitý životně důležitými informacemi, ale již na začátku jsem informovala, že blog mi slouží částečně jako deníček :)..