RENTRÉE

/=návrat

Dnes je můj první den ve Francii po mých (úžasných) devítidenních prázdninách v České republice a musím přiznat, že mám náladu pod psa.

Ano, psali nám do příručky pro studenty v zahraničí, že první návrat je nejhorší, ale také říkali že jsou nejhorší první 3 týdny a že kolem Vánoc již budeme začleněni v kolektivu, bohužel je polovina listopadu a neustále jsme víceméně vyčleněni a francouzská pravidla mi vadí čím dál tím víc. 

První den školy (dnes) mě vyloučili z hodiny s G., protože jsme usnuly během nudného filmu o právech žen v zatemněné třídě. Tím nechci omlouvat naše lajdáctví, ale když nás po 10 minutách omluv pošle za zdravotní sestrou (?!) , že se máme vyspat u ní, nerozuměla jsem opravdu ničemu. Zdravotnice nám nabídla postel v karanténě, ale my odmítly a do vyučování se již nevrátily. Historka nakonec asi vtipná, ale vše se tady řeší naprosto přehnaným způsobem a navíc je mi opravdu smutno po ČR.

:)

Jinak co se začleňování týče, třída mne uvítala vřele, ale jinak pořád převládá pocit zvířátka v ZOO, zkrátka "Les Tchéques" se po chodbách rozléhá pořád.. A nepočítám pokusy kolikrát se nám opět pokusili dostat do skříňky.. Nějak už moc nevím co si o tom mám myslet, ale pořád doufám že jednoho dne pro ně zkrátka přestaneme být "ty holky z Československa  Česka"..

A když jsem dnes čekala opět 3 hodiny na odpolední vyučování v supermarketu, v hlavě mi neustále jela smyčka "každý den by jsi měla žít naplno, dělej co tě baví, každý den má v sobě něco dobrého, jdi za svými sny.." a podobné motivační citáty . Musím si zase zvyknout na nicnedělání. Smutné.

Alespoň dobroty jsem si ve volném čase nakoupila..

Jinak si své dny snažím do budoucna zpříjemnit, jsem nyní (naštěstí) nastálo u rodiny, tak jsem si svůj pokojíček zvelebila (aroma svíčky, lampička, vůně do pokoje a podobné milé maličkosti), nakoupila jsem si "své" jídlo (ovoce, oříšky..), protože mi u nich nějaké mé oblíbené potraviny chybí a navíc jsem se rozhodla svačit a pak omezit počet chodů při hlavním jídle, jejich systém stravování mi prostě nevyhovuje a když mám možnost zařídit si to po svém.. :)
Navíc nejspíš začnu chodit do fitka i přesto, že je poměrně dost drahé, ale endorfiny tady opravdu potřebuji a sport mi chybí. Akorát údajně musím mít potvrzení od doktora, že mohu cvičit, což mě překvapilo, že tady potřebují papíry i na fitness..

Vím že to tady není žádný boj o přežití, ale zkrátka mne hrozně mrzí jak to tady celé vypadá a nechápu, proč jsme nebyli dopředu na přípravném kurzu apod. informováni o tom, jaké to tady ve skutečnosti je, vlastně mám pocit, že informace jsme neměli téměř žádné. Pozdě, teď to tady zvládnu.

Držte mi palce! :)

À bientôt! 

Vím, že dnešní článek není zrovna nabitý životně důležitými informacemi, ale již na začátku jsem informovala, že blog mi slouží částečně jako deníček :)..