COMMENT GÉRER..?! 2

/=jak zvládnout..? 2

Štěstí 

Když jsem si článek po sobě přečetla, zjistila jsem, že je to spíš návod na to co NEdělat, aby jste byli šťastni. 

A jen malá připomínka-tohle funguje u mě a každý jsme individuum, takže těžko říct jak moc prospěšný článek to je, ale doufám, že se s některými postoji někteří ztotožní.

Chtějí jít na 55. zápas házené a vám se nechce? Chcete jít jen ze zdvořilosti? Nechoďte.Nedělejte nic, co nechcete, Vaše „rodina“ Vám to jistě vyčítat nebude. Nenabádám Vás k tomu zůstat celý den zavřený v pokoji, ale pokud si chcete zrovna odpočinout a víte, že byste byli otrávení, nestojí to za to.

Protože i když nedáte najevo, jak moc Vám vadí trávit čas tak, jak nechcete, stejně to okolí „vycítí“. Také Vám to nedají najevo. Ale je to celé zbytečné.
Já teď chodím do fitka. Jsem tam každý pracovní den. Jsem unavená. Na sobotu mám plány s G. Budeme celý den chodit po městě. A spíme u ní. Pokud jste někdy spali u kamaráda nebo kamarádky jistě tušíte, jak celá noc vypadá. Spánek = nula. Pokud má „rodina“ plány na neděli, jako například ta moje, chtějí jet na zápas mladšího „bratra“ do Dijonu a já vím, že bych raději zůstala doma a odpočinula si, řeknu to. Nebojte se toho, nic horšího než to, že nakonec pojedete, se -doufám- nemůže stát.

Opakuji to pořád dokola. Nebojte se si o věci říkat, nebojte se dělat si věci podle sebe. Jinak v cizině štastni nebudete. Možná jste vyjímka a budete, ale nedokážu si představit nikoho, kdo by byl šťastný i přes to, že dusí své pocity a nedělá věci co má rád.

 Jistě, nemůžete dělat jen věci co milujete a co Vás naplňují a tak podobně. Já tady nemám ráda školu (což je celkem smutné vzhledem k tomu, že jsem přijela do Francie hlavně studovat) , ale těžko s tím něco udělám, chodit tam musím. Akorát si během nudných hodit dělám své věci, o volných hodinách se jdeme s G. projít, ignorujeme neustálé zkoumavé pohledy a pokřikování ostatních. Už jsme téměř vzdaly pokusy o konverzaci se spolužáky (po jedné moc ošklivé epizodě o které se nebudu detailněji zmiňovat).
 Nejde to a přesvědčily jsme se o tom tisíckrát. Bavit se s Češkami je stigma.V našem případě.

Stigma

 Pokud jste přijeli do zahraničí sami, najděte si alespoň jednoho dobrého kamaráda. Tedy jestli nejste vlk samotář. Upřímně, když tady G. nebyla, byla bych bývala raději sama, než ve společnosti „milých spolužaček“, které Vás sice vezmou na oběd, ale absolutně Vás nezapojí do konverzace ani po několika marných otázkách z mé strany.

chlupatý swag// fitko // štěstíí // pistolnice

Nevím, jak to se školou půjde dál.. Ale i když překonávám každodenní překážky (možná trochu moc teatrální výraz, ale opravdu mě trápí situace ve škole), vím že večer skočím na pás a i když je skoro 19 hodin večer, odběhnu si svůj intervalový trénink, a pak půjdu s klidem spát. Do své studené postele. Ano, to mi připomíná, že musím požádat o teplejší přikrývku. Pokud by mi radost nedělalo fitness, aspoň vím, že mohu být večer chvilku sama. Protože já jsem sice společenský tvor, ale musím být každý den alespoň chvíli sama (až na výjimky, samozřejmě, pokaždé jsou zde výjímky :D ), proto si dokážete představit to utrpení na internátě. 4 lidé, jedna místnost, 2 naprosto cizí, 1 milovaný, 2 netolerantní, nekomunikativní, nabručení, 1 úžasná. Ale 2 ku 1 bohužel vítězí. V tomto případě.

Ale nevzdávejte se. Nikdy. 

Taky jsem byla nešťastná, na intru, sama, bez jakékoli smysluplné výplně volného času. 

Stačilo málo a jsem (víceméně) spokojená, u rodiny, s permanentkou do fitka. Se svým režimem. Není zdaleka tak dobrý jako ten doma. Ale proč to srovnávat? Tím štěstí nedosáhnete.

Poznámka pod imaginární čarou: Fotky v tomhle článku by mohly někoho pobuřovat, proto chci zdůraznit, že jde jen o legraci, pistole je hračka asi pro 4leté děti a fotky vznikly při kinder party s třemi "sourozenci" G. :) Takže s nadhledem prosím :)