FIERTÉ NATIONAL

/=národní hrdost

Tenhle článek jsem původně psala na papír při osamělé hodině francouzštiny (G. už mi odjela domů a ostatní lidi z Česka se balí k pátečnímu odjezdu).

Já, jelikož jedu se svou francouzskou rodinou do Barcelony a můj "táta" je zástupcem ředitele na mém lycée, musím si to tady odchodit pěkně až do pátku

Navíc jsem se přihlásila do soutěže házené (kterou jsem nikdy nehrála :D) s mou třídou , původně jsme do toho šly s G., ale termín jsme se dozvěděly až včera. Nevadí, ujaly se mě holky ze třídy, tak se aspoň víc začlením do kolektivu.

Mé francouzské dny jsou již lepší, hlavně tedy díky tomu, že jsem se včera konečně nadobro přestěhovala ke své rodině a nemusím se tedy zabývat šíleným režimem internátu a tak mi odpadá starost o to, jak zabít čas. Ano, i tak mám volných hodin soustu, ale to se už zvládne.

Teď k tomu hlavnímu o co se s Vámi chci podělit.
Naučila jsem se tady za nějaký ten měsíc a půl být neskutečně hrdá na svou zemi, své občanství, národnost-na přesnost pojmenování až tak nezáleží a doufám, že chápete, co tím myslím-NÁRODNÍ HRDOST.
Než jsem odjela, byla jsem typická sedmnáctka s doznívajícím druhým obdobím vzdoru, co vidí svět černobíle a často velmi kriticky. Ne tedy vše, ale hrozně mi lezlo na nervy mé město, okolí..Vše bylo špatně.
Když porovnám Českou republiku (pro mě je to nejvíc Plzeň) a Francii  (pro mě region Franche-Comté-město Vesoul), životní podmínky a celkovou úroveň života mám doma lepší. Mnohem. Nesrovnatelně.

Kupříkladu: 

LIDÉ

-V ČR jsou vyspělejší, samostatnější, pokud tedy mluvím o studentech dejme tomu gymnázia. Ale dá se to říct i obecně. Možná je to přehnaným a neustálým dohledem na mladé Francouze, neměnným režimem apod., ale v 17 hrát nějaké "tleskačky" jako my ve školce.. Nejsem úzkoprsá, naopak, často se chovám jako blázen, ale je to celkově i o humoru, víc vám napíšu v příštím článku.

A celkové chování je prostě jinde. I naše výchovná poradkyně pro zahraniční studenty tvrdí, že jsou nesamostatní a že by nikdy nebyli schopni  (bez maminky)  odjet do zahraničí tak mladí jako my. Navíc téměř všichni studenti z ČR drží velmi při sobě a myslím, že po tomhle francouzském dobrodružství budeme kamarády až do konce života. Je to fajn, tahle soudružnost, když nás zatím Francouzi moc nepřijmuli..

LÉKAŘSKÁ PÉČE
-Platí víc peněz, musí platit na místě a poté fakturu dát pojišťovně, která něco proplatí, ale často zdaleka ne vše, neustále něco reformují.. Prostě zlatá naše zemička s 30 korunami za návštěvu.

ŠKOLY
-Opět, platí spoustu peněz. Za školy soukromé, ale i za univerzity, které jsou zde placené všechny do jedné a od příštího školního roku se ruší i stipendium. V ČR mohu dosáhnout kvalitního vzdělání i zdarma. Díky za to!

Nechci opět sklouznout do nudného porovnávání ČR x FR, jsou to jiné země, ale jen jsem chtěla aby jste se třeba zamysleli, pokud máte na ČR názor, jak jsme oproti západu strašně zaostalý stát, že to tak třeba úplně není, že máme v mnohém být na co pyšní a nemusíme se vůbec shazovat kvůli tomu že jsme Češi, je být na co pyšný. Třeba ti Francouzi nemají až tak na co být pyšní, ale jsou sebestřední až běda..
Ano, mají vyšší platy než mi, tak pro ně pravděpodobně ty školy a všechno není tak drahé. Ale co na tom že to není AŽ TAK drahé když my to máme ZDARMA. A ne, nesouhlasím se současnou politickou situací v Česku, ale lidi, když my se tam máme tak DOBŘE! 


Ale zrovna dnes je ve Francii krásně. Sedím na terase, popíjím teplou vodu s citronem, protože se o slovo opět přihlásily mé trávicí potíže, u nohou mi leží zlatý retrívr, oddaný, svítí na mě sluníčko, bratr chystá malinové tiramisu, poobědvala jsem dneska se spolužačkami, poprvé, ano, je mi tady krásně. Konečně.

oddaný pes//takhle pro Vás píšu článek// slunečná procházka//
selfie s pejskem :) 

À bientôt!